Spolupráce

Co to je

Spolupráce znamená být zároveň asertivní i kooperativní: záleží ti na tvých potřebách i na potřebách druhé strany a nevyměníš jedny za druhé, dokud nezkusíš najít cestu, jak naplnit obojí. Místo hádky o postoje hledáš důvody, které za nimi stojí. Proč tvoje polovička chce to auto? Proč někdo z kolegů pořád nestíhá předávku? Jakmile jsou ty důvody na stole, objeví se možnosti, které zpočátku nebyly vidět. Spolupráce chce čas, důvěru a ochotu otevřeně říct, co potřebuješ, a proto může působit jako nejnáročnější styl. Lidé, kteří k ní tíhnou, obvykle věří, že většina konfliktů může skončit tak, že nikdo doopravdy neprohraje.

Jak to zní

• Pomoz mi pochopit, co je pro tebe tady nejdůležitější.
• Já potřebuju tohle. Co potřebuješ ty?
• Pojďme najít něco, co sedne nám oběma.

Kde pomáhá

Spolupráce je správná volba, když mají obě strany potřeby příliš důležité na to, aby se jich vzdaly, a vztah bude pokračovat i po tomhle rozhovoru. Hodí se na problémy, které se pořád vracejí, třeba jak si pár dělí domácí práce nebo jak si tým předává práci, protože řešení vytvořené společně obě strany dodržují. Vynáší na světlo informace, které rychlá dohoda přehlédne, a často končí lepším plánem, než s jakým kterákoli strana začínala. Buduje také důvěru: lidé si pamatují, že se jich někdo zeptal, co potřebují. U rozhodnutí s dlouhými důsledky se čas, který zabere, obvykle vyplatí.

Co tě stojí

Spolupráce je pomalá a ne každý problém si ji zaslouží. Výběr restaurace nepotřebuje debatu o hlubokých potřebách všech zúčastněných a pokus o ni může lidi vyčerpat. Navíc závisí na tom, jestli se druhá strana zapojí. S někým, kdo se nezapojí, zůstává vágní nebo chce jen vyhrát, se tvoje otevřenost může obrátit proti tobě: ty sdílíš své potřeby, druhá strana nic a nakonec dáš víc, než bylo v plánu. Někdy se navíc nekonečná diskuse stane způsobem, jak odložit těžké rozhodnutí, takže konflikt, který potřeboval odpověď, dostane místo ní další schůzku.

Jak se posunout dál

Úsilí odměř podle toho, oč jde. Než začneš, zvaž, jak moc to bude důležité za měsíc. Pokud skoro vůbec, stačí rychlý kompromis nebo to prostě nechat být. Stanov diskusi limit, třeba jeden rozhovor nebo jeden večer, a domluv se s druhou stranou, že pokud do té doby nepřijde nic lepšího, vyberete rozumnou možnost a půjdete dál. Sleduj, jestli se druhá strana doopravdy zapojuje: když tvoje otázky pořád narážejí na vágní odpovědi, řekni to narovinu a požádej o konkrétní postoj. A trénuj samostatné rozhodování tam, kde je rozhodnutí na tobě. Ne každý rozhovor potřebuje shodu a jasné rozhodnutí může být samo o sobě projevem respektu.