Vyhýbavý

Jak postupuje

Vyhýbavému na tobě záleží, a v tom je ten problém. Bojí se, že upřímné ne poškodí vztah, a tak ho nikdy neřekne. Místo toho dostáváš vřelé, neurčité sliby: brzy, mrknu na to, nějak to vymyslíme. Vyhýbavý chce udržet přátelskou atmosféru a tu těžkou odpověď nikdy nevyslovit. Funguje to, protože to celé probíhá tak mile. Naléhat působí nevlídně a každý měkký odklad zní skoro jako ano. Po týdnech pořád nemáš odpověď a další otázka ti dává pocit, že potíže děláš ty.

Jak to zní

• Jo, jasně, o tom si musíme promluvit. Jenže tenhle týden je šílený.
• Nezlob se, ale můžeme to probrat jindy?
• Neříkám ne! Jen ne zrovna teď, nic víc.

Co funguje

Na Vyhýbavého platí vlídně držená hranice, která se nepohne: vřelý tón, opakovaná prosba a ticho, které za druhou stranu nevyplňuješ. Řekni, že vztah je v bezpečí ať tak nebo tak, a pak požádej o jasné ano, nebo ne a o datum. Když přijde změna tématu, vrať se ke stejné otázce stejně přátelským tónem. Po otázce přestaň mluvit a čekej. Ticho je nepříjemné a Vyhýbavý spoléhá na to, že ho prolomí někdo jiný. Neprolamuj ho. Dej jasně najevo, že upřímné ne je vítané.

Ty říkášMezi námi je to v pořádku, ať tak nebo tak, slibuju. Jen potřebuju jasnou odpověď: pomůžeš mi v sobotu se stěhováním, ano, nebo ne?

Co se vymstí

Hněv potvrzuje obavu, že upřímnost stojí vztah, a Vyhýbavý se schová ještě hlouběji. Když pauzu vyplníš výmluvami za druhou stranu, třeba „Vím, že máš hodně práce“, je Vyhýbavý zase z obliga. Brát „brzy“ jako odpověď spustí celý kolotoč znovu. Kázání o zlozvycích druhé strany vede k omluvám a obraně, a odpověď pořád nemáš.