Pasivní agresor

Jak postupuje

Pasivní agresor se na tebe zlobí a chce, aby to bylo znát, ale nahlas to nikdy neřekne. Vychází to proto najevo oklikou: krátké „No teda“, kompliment s ostnem, „Nic, jsem v pohodě“, které v pohodě rozhodně není. Každou poznámku jde popřít, takže když reaguješ na tón, jsi najednou zdrojem problému ty. Proto to funguje. Nakonec hádáš, o jakou stížnost jde, omlouváš se za věci, které nikdy nezazněly, a neseš hněv za druhou stranu, zatímco Pasivní agresor zůstává v klidu a bez viny.

Jak to zní

• No teda. Dobře.
• Nic. Jsem v pohodě.
• Jé, tak už je to konečně hotové. Super.

Co funguje

Ze všeho nejvíc se Pasivní agresor bojí přímé, klidné otázky na to, co je doopravdy špatně. Pojmenuj, co vidíš, bez obviňování, a pak se zeptej. Mluv vyrovnaně a prostými slovy. Napoprvé nejspíš přijde další „Jsem v pohodě.“ Nenaskakuj na sarkasmus a nepři se o tón. Zeptej se znovu, o něco jemněji, a nech na odpověď prostor. Každé klidné zopakování ztěžuje cestu oklikou. Když konečně zazní, co bolí, vyslechni to celé, než odpovíš.

Ty říkášUž poněkolikáté říkáš, že jsi v pohodě, ale nezní to tak. Co tě doopravdy trápí? Klidně mi to řekni na rovinu.

Co se vymstí

Oplácet sarkasmus sarkasmem z toho dělá soutěž o to, kdo bude chladnější. Obvinění z pasivní agresivity nabízí snadné popření a agresivně pak působíš ty. Když děláš, že nic nevidíš, naučíš druhou stranu, že cesta oklikou je bezpečná. Opakované omluvy za něco, co nikdy nezaznělo, odměňují mlčení a skutečný problém nechávají netknutý.