Citový vyděrač

Jak postupuje

Citový vyděrač po tobě něco chce, ale nikdy o to přímo nepožádá. Místo toho mluví o tom, kolik toho obětuje, jak se cítí vyčerpaně a jak málo prý pro ostatní znamená, a zbytek nechá na tobě. Když žádná prosba nepadne, není co odmítnout. Zbude jen nepříjemný pocit a souhlas je nejrychlejší cesta, jak se ho zbavit. Nejlíp to funguje na lidi, kterým na Citovém vyděrači záleží, a proto to tak často přichází od blízkých přátel a rodiny.

Jak to zní

• Po tom všem, co pro tebe dělám, a takhle se mi odvděčíš.
• To je dobrý. Já to nějak zvládnu. Jako vždycky. O mě se nestarej.
• Ne, ne, jen jdi. Bavte se beze mě.

Co funguje

Na vlídnost a jasnost zároveň nemá Citový vyděrač odpověď. Uznej, co pro tebe druhá strana udělala nebo jak se cítí, pak řekni svou hranici jednou prostou větou a nabídni, co dát můžeš. Když přijde další povzdech, zopakuj stejnou hranici stejně vlídně a bez nových důvodů. Pomáhá i otázka, co druhá strana doopravdy potřebuje, protože skrytá prosba tak vyjde na světlo a dá se na ni odpovědět. Vydrž vlídně několik tahů a hranici neposouvej. Taktika přestane fungovat, když se vina nemá čeho chytit.

Ty říkášVím, že toho pro mě děláš hodně, a vážím si toho. V sobotu nepřijdu. Pojďme spolu v neděli na oběd, na to se moc těším.

Co se vymstí

Dlouhá vysvětlování to zhoršují, protože každý důvod je další věc, kvůli které se dá cítit ublíženě. Obrana nebo obvinění z citového vydírání nabízí čerstvou křivdu, na kterou se dá ukázat. Když řekneš ano a v duchu se zlobíš, naučíš druhou stranu, že to funguje. Omluva za vlastní rozhodnutí, a ne za to, že je druhá strana zklamaná, zve k tomu, aby se o něm začalo jednat znovu.